Japosko den 4

Probudit se bylo extra narocne a zvednout se z uzasne pohodlneho futonu jezte narocnejsi. Hlava bolela min, nohy olepene naplastmi a vsechno vypadalo dost ruzoveji. Sla jsem spat o dost driv nez ostatni a nemela jsem tuseni co ze je na dnesek v planu. Dozvedela jsem se to u veeelike snidane. Saori ma den volna a vezme nas na vylet. Jeli jsme dlouho na jih a ja si uzivala svou perfektne vytrenovanou dovednost power napu, anebo spis vojensky zpusob spani... spi kdyz mas moznost. Bohuzel u sebe nemam ani net, ani pruvodce, takze nemuzu pridavat spoustu chytrych reci o mistech kterymi jsme jeli, tak alespon par postrehu.

Dalnice jsou perfektne udrzovane a plati se na nich myto (nepovedlo se nam prijit na to od ceho by to slovo mohlo byt odvozeno)... krok zpet: v Japonsku se jezdi na druhe strane, auta maji volanty na druhe strane, ale pouzivaji kilometry.
Dalsi postreh: Mesta a vesnice jsou vsude, volne krajiny je minimum. Naprostou vetsinu stromu nejsem schopna poznat. Co se da jsou bambusy, platany, jinany, eukalypty. Roste tu spousta jehlicnanu a o nekterych bych mozna rekla ze jsou to tuje, zbytek vypada jako prerostle okrasne ploty.
Celkove se tu nepotka mnoho zvirat. Psa je na ulici videt vyjimecne a kdyz tak neco co vypada jako chlupata civava, ale ma jiny tvar cenichu. Venkovnich kocek jsem zahledla taky jen par a rekla bych ze se (velmi inteligentne) ydrzuji hlavne u chramu a svatyn. Je tady celkem dost letajicich zviratek. Z ptaku hlavne obravske vrany (havrani?) o kterych jsem si vzdycky myslela ze jsou chladumilne, pak holubi (rozhodne ne tolik co u nas), neco co vypada jako vrabci a spousta hmyzu. To co jsem prvni den povazovala za netopyry jsou gargantuovsti motyli s rozpetim kridel tak deset sentimetru. Maji velke, tucne, chlupate telo a velmi jednoduchy tvar kridel. To ti zluti, zeleni a modri jsou sice mensi, ale zas nadherne vykresleni a s kridly vystrihanymi do vsemoznych tvaru. Vsude tu pobihaji velci cerni mravenci (nemam potrebuj zjistovat jestli kousou), metalicky zbarveni chrobaci a pavouci s vydulymi brichy a tenkyma nohama motaji psychedelicke site kde je napadne. Jediny druh hmyzu, ktery je mi skutecne velmi nesympaticky je ten ktery jsem jeste nevidela, doufam ze ho ani neuvidim a nejradsi bych byla kdybych ho uz nikdy neslysela. Mnoho stromu tady totiz bzuci. Tezko ten zvuk popsat ale je to jako hodne nazlobeny ul, ktery se dal na house music. Temer fistulove vireni prechazi do temneho duniveho bzuceni a zpet a slovek si neni jisty jestli by bylo horsi kdyby ten zvuk vydavalo spousta malych potvurek nebo jedna velka (tak uz jsem je videla... No nelibi se mi a to je velmi slaby vyraz... Jsou to tak pet centimetru velke kobylky a ty stromy jsou jimi doslova obaleny!!!)
Takhle rozepsano to vypada ze fauny je tu dost, ale na me to tak moc nepusobi.

Konec postrehu, zpet k vyletu. Sjeli jsme z dalnice a zacali splhat po horskych cestickachv srdci ostrova Kyushu. Navigace nas vedla cestou necestou a najednou jsme byli na rozbite asfaltce vinuci se bambusovym lesem, vsude sero a jak ja tak Ondra jsme se okamzite shodli na tom ze uz tu chybi jen buzci podel ces a budeme na ceste do fantazie. Saori ridila skvele (prestoze mela na aute zelenozlutou vlajecku symbolizujici zacatecnika) a na vrchol hory Aso jsme se dostali bez problemu. Kdyz jsem videla jeji strevicky s drevenymi podpatky bylo mi jasne ze vylet nebude nijak extra spocivat v chozeni. Celkem jsem za to byla rada. Aso neni tak uplne hora, jako spis sopka. Ne ze by zrovna chrlila lavu, ale dymu z ni jde dost. Vzduch je citit sirou a vsude jsou (dokonce i anglicky) varovani pro astmatiky a kardiaky. No nedychalo se tam dobre. Ke krateru to byla prijemna prochazka a tam jsem teprve uverila jednomu detailu z Bonda. Nejsem si schopna vzpomenout ktery film to byl a dokonce ani ktery herec (po navratu to vidim na 007 maraton) ale bylo to (logicky) v Japonsku a on se spustil do sopky kde zjistil, ze zelene jezirko na dne je z kovu a kdyz se otevre je dole prostavaci plocha ci co (co jsem ted trosicku googlila tak to asi bude Zijes jenom dvakrat) Tady to vypadalo naprosto stejne. Jedovate zelena hladina jejiz barva je urcite zpusobena kombinaci siry a skalice (felak, spanelstinarka a knihovnice jsou na chemii experti) je naprosto nehybna, jen z brehu vychazeji oblacky bileho az temne sedeho koure, ktery se rozteka po okoli. Rozhodne bude Bond maraton! Prosli jsme se mesicni krajinou kolem krateru. V dunach cerneho sopecneho pisku byly polozene drevene chodnicky pripominajici lavky na plazich. jako u more jsem si ale fakt nepripadala.

Ypatky k autu, jizda, vylezt, pekna vyhlidka, uplne mi to pripomelo Civilizaci. Vsechno pekne rozdelene na ctverce, tady pole, tamhle vesnice, ha tohle uz se rozrostlo na mesto a tak... Pak uz nas cekal posledni bod programu. Saorin pritel (korejec... hlavne to prosim nerikejte mym rodicum :D) a jeho rodina maji v jedne male vesnici hotel a kousek od nej se da koupat. Bylo to jedno z nejkrasnejsich... ne, bylo to vubec nejkrasnejsi misto na jakem jsem se kdy koupala. Nad malym jezirkem se zdvihal pozvolny svah po kterem stekala voda z vetsiho jezirka, do ktereho dopadaly proudy z tak deseti metroveho vodopadu. Nadhera. Puvodni plan byl vzit si vypujcene kusy karimatek a po svahu mezi jezirky se klouzat. Saori sjela, Katka sjela a ja ne. Znam se, se svoji sikovnosti bych si u toho minimalne odrazila kostrc, ale spis bych si zlomila nohu nebo rovnou krk. To sjizdeni mi ale vratilo hluboko pochovane vzpominky na Cesky Sternberk, tabory a sjizdeni jezu. Taky ale uzasne skakani do vody. Kdyz jsem se rozhlidla vsimla jsem si nad vrchnim jezirkem skaly ze ktere by se snad skakat dalo. Posedavalo na ni nekolik mistnich pubertaku (kluci tu nosi normalni bermudy a holky se koupou v kratasech a trickach) a nakonec se mi od nich podarilo vyzjistit ze dole je dost vody a skutecne se skakat da. Nemohlo to byt vic nez tri metry, ale byla to parada. pochopitelne mi praskly vsechny pouchyre a zacaly palit. Vylezla jsem znovu nahoru a cekala na Katku a Saori. Mala japonecka skocila bez zavahani, ale Katka mela strach. Nakonec jsem s ni do jezirka slezla, ona se skocit bala a me doslo ze bych si mohla potrhat stehy, tak jsem to radsi znovu neriskovala. Tak nejak premyslim ze vlastne nemam zadne zdravotni pojisteni, pokud mi ta mezinarodni VZP karta nestaci... Holt nesmim k doktorovi.

Vykoupane a spokojene jsme se vratilz ke klukum. Ondra ani pritel do vody nechteli.. Ondra pak sel fotit chramy a my jsme nadsene prijaly nabidku vyzkouset tradickni japonske lazne v hotelu. "Byla to nezapomenutelna zkusenost" bych nejspis napsala kdyby v lazni byla napustena voda a my meli moznost si ji vazne vyzkouset. Bohuzel. Holky si daly sprchu, ja si rikala ze pockam zpatky do base campu. Clovek by se tu mohl sprchovat co deset minut a stejne by to bylo k nicemu.

Zpatky jsme dorazili za tmy a cekala nas opulentni hostina. Misy s tempurou, hromada ryb, vajecne rolky, zelenina, parecky, siry, misa ryze a predem nastrihana nori aby si do ni kazdy zabaliol na co ma chut. Nechat se hostit v Japonsku, od japoncu, japonskym jidlem... To je urcite jeden z vyznamnych vrcholu tohohle vyletu