V noci bylo trochu chladno a ja /krava blba/ jsem si vzala jen deku a ne karimatku, takze jsem se pokusila zakuklit, ale vzhledem k malosti decky to nebylo uplne snadne. Zdalo se, ze repelent zabral a nakonec jsem se docela dobre vyspala a vzbudila se az pred osmou. Katka uz byla vzhuru... jeji poprve. Slezly jsme zpet do vesnice a zacaly se rozhlizet kolem. Za jednim hotelem se schovaval potok a jen par set metru proudu se v paprscich mladeho slunce lesklo jezirko jako stvorene ke koupani. Nedalo se odolat. O mnoho cistci, osvezene a s dobrou naladou jsme se daly do pruzkumu okoli. Znovu foceni cervene brany, tentokrat za dne, ktery nam taky odhalil, ze v okoli se nachazi daleko vice zajimavych objektu.Na jednom z vrsicku stala Hokoku shrine, 50x30x20 metru velika modlitebna z obrovskych, vekem ztmavlych tramu. Dal ji postavit ToyotomiHideyoshi v roce 1587 pro ucteni pamatky padlych valecniku. Za jeho zivota ale nebyla dokoncena a v devatenactem stoleti byla nakonec zasvecena svemu staviteli. Tesne vedle je jeste o neco starsi petipatrova, cerveno, zlato, bila pagoda z roku 1407, do ktere se ale nedalo dostat.
Jeden z duvodu proc jsem chtela na ostrove zustat bylo akvarium. Slibila jsem totiz Renate, ze jestli se k nemu dostanu, tak musim dovnitr. Jako spousta veci bylo v rekonstrukci, ale chtela jsem se podivat alespon z venku. Po ceste k nemu na nas vykouklo celkem nenapadne schodiste s drevenou branou. Vypadalo to jako chram a taky ze jo. Daisho in funguje uz od dvanacteho stoleti a je jednim z nejvyznamnejsich shingonskyc /budhisticka sekta/. Nahoru se jde kolem petiset sosek Shaku Nyorasovych ucedniku, v jedne budove je tisic sosek nehybnych kralu, v jine tisic sosek buddhy nekonciciho svitu. Oni proste nejsou troskari. Vsude kolem sposuta svatyn, svatynek, oltaru a dalsi mraky soch. Nejvic se mi libil Tengu s obrim nosem /procpak mi asi byl sympaticky?/ akridly a taky sosky s cervenymi cepickami a bryndacky. Az pozdeji jsem se dozvedela, ze je tak oblekaji rodice, kteri prisli o dite a misto sveho zesnuleho potomka se staraji o jednu z tehlech soch. Oblekaji je, nosi jim hracky a jidlo. Ono vubec dary socham jsou tu dost bezne. Najdou se mezi nimi mince, sladkosti, modlitebni koralky, sperky, obleceni, plechovky s jidlem a zahledla jsem i figurku hello kity.
Lehce prechramovane jsme si daly pauzu na lavickach u more. Nejdriv jsem si rikala ze se p[ujdu podivat na to akvarko, ale padla na me unava /to se mi tu stava az podezrele casto/. Sedely jsme, obedvaly onigiri a koukaly na odlivem odhalenou plaz. Cervena brana byla na suchu, turisti skrz ni prochazeli, fotografovali se a s nahymi, vodou a zelenymi rasami poskozenymi sloupy uz vubec nevypadala tak monumentalne. Chapu proc je na fotkach vzdycky v dobe prilivu. Katka sbirala musle, ja si macela ohy a i kdyz to byla jen voda v prulivu mezi ostrovy, budu to brat jako Tichy ocean. Schruply jsme si na lavickach a probudil me az zvuk susticiho igelitu. Hrozne jsem se lekla ze nam nekdo krade veci /jsem si tu strasne rychle zvykla na to ze se tu nekrade a prisla o ostrazitost/. Ukazalo se ze zlodej ma asi metr dvacet, ctyri nohy a jde po susenkach. Jelen /srnec?/ byl extra vleznly a kdyz jsem mu jidlo sebrala, vrhl se mi po bloku, tasce, cemkoliv co bylo v dosahu. Muj epicky zapas probral i Katku a prisla mi na pomoc. Odnasl to ozuzlany rucnik. Na tu socku vubec nic nepomahalo. Nekdo z mistnich stankaru se ho pokusil zahnat smetakem, ale opruz byl za chvili zpet. Zkousela jsem mu dat facku pres cumak, drzet ho za parohy, odstrcit ho nohama, nic... nakonec jsme souboj prohraly /mel moc vysoke rezistence/, sbalily se a sly. Akvarko jsem si cvakla z dalky, jerab naznacoval ze rekonstrukce se tu bere vazne.
Uz bylo zase horko a nas sraz s Ondrou se blizil, tak ze si dame jeste jednou koupel. Rusalky se pekne okoupaly /nicit prirodu mycimi prostredky se nam nechtelo, ale alespon neco/ a v klidku si oschly na kamenech. Cestou zpatky jsme potkaly dva nactilete japiky jak jdou smerem k nasim soukromym laznim. Kdyby kluci prosli o chvilku driv, meli by rozhodne o cem vypravet.
Prvni srazovou hodinu jsme /velmi umyslne/ minuly, ale druhou jsme chtely stihnout. Trajekt, vlak, to nestihneme, sakra je pul, to uz tam nebude, byl tam. Mela jsem pravdu kdyz jsem rikala zena prvnim srazu urcite nebude. Odjezd do Kjota.Ondra se sel ohlasit do hotelu, my cekali, Katku stacil balit singapuran. Kdyz se Ondra vratil mel, stejne jako my hlad, tak ze najdem neco k jidlu a podivame se na nas vytipovany park. Ono jich tu je sice more, ale ve vetsine z nich jsou nejake chramy a tam se mi nechtelo. park vypadal pouziteln, jidlo bylo horsi. Byla to moje chyba priznavam. Odporne, asi cinske, bistro nas stalo kazdeho neco pres petikilo jeniku, smrdelo to tam jak v kanale a jidlo bylo... teply. To je to nej co se o nem da rict.
Po veceri jsme se rozdelily, my si sly najit krovi kde budem bydlet. Ja bych asi spala v klidu, ale Katka byla cela nervozni, mela strach, slysela zvuky, byl tam hmyz a tak. Moc se ji nedivim ze ji to tam vadilo, ve srovnani s predchozim nocovanim to bylo docela vagus misto. Budila se kazdou chvili a jednou tak nadskocila ze to probudilo i me a to je co rict. jsem tak rada ze spim jako spalek, protoze svaba pres oblicej bych asi taky uplne nedavala.
Žádné komentáře:
Okomentovat