Japonsko den 3

Pro uvodni poplk nalistujte predchozi casti :)
8) kdyz bude den moc dlouhy necham to i tak v jednom zapisu, nechce se mi to delit

Den 3

Nakonec jsem zustala v parku. Misto bylo pekne, ale pobihala kolem spousta lidi. Ne vazne, oni snad uplne vsichni chodi behat! Setmelo se uz kolem osme. Chvili jsem jeste sedela na lavicce a pozorovala pubertaky jak odpaluji ohnostroj, pak jsem si sla lehnout. Usnula jsem hned a doufala ze alumatka pode mnou, deka pod hlavou, hvezdne nebe, mravni zakon a tak vystaci. Melo to jeden velmi zasadni hacek.. Komari! Uvedomila jsem si ze repelent je bezpecne ulozen v baglu, ktery je bezpecne ulozen v hostelu. A kua! Bylo mi jasne ze u reky bych si nepomohla a jit hledat neco uplne jineho se mi nechtelo, uz proto ze by to tam nejspis bylo uplne totez. Pod hlavu jsem si dala mikinu a pres sebe deku.  Jestli jsem si predtim myslela ze mi bylo vedro, tak tohle bylo prave peklo. Nastesti proti komarum jaks taks pomohla. Celou noc se mi ale nedarilo mit zakryte vsechno vcetne obliceje a tak jsem ted notne postipana a svedi to jako cert. I kdyz je fakt ze svezeni muze byt stejne tak zpusobene vrstvou zaschle soli a spiny. Budu doufat v absenci cichu vsech pritomnych, mocnou silu vonavkoveho prelivu a vecerni sprchu.

Spala jsem ve vlaku a sla si lehnout brzo. Nebyt tech krvelacnych bestii (ale zase si alespon na chvili muzu rikat ze jsem sladka) vyspala bych se v krovi skvele, ale tohle vsechno namichane s nepolevujicim vedrem me probudilo v pet a uz jsem neusnula. No bylo to vlastne osm hodin spanku. Kolem jeste vladla noc, ale to mi nevadilo. Ulice (z nichz vetsina nema jmeno) jsou skvele osvetlene. Rikala jsem si ze se trochu projdu kolem reky Mikasava (odkaz nebude, nenasla jsem ho vubec nikde) . Jsem prekvapena sama sebou ze mi velke davyna ulicich vubec nevadi, ale na druhou stranu, zcela prazdne nabrazi jsem si naramne uzivala. Hned jsem zalitovala ze porad jeste nemam krokomer. Nikam jsem nespechala, ale stejne by bylo fajn vedet jak chodim.

Presla jsem koleje a dosla do chramove oblasti Teramachi (bez odkazu) o ktere asi zatim nema smysl mluvit podrobneji. O chramech se rozepisu az si je prohlednu, ono totiz logicky v pul seste neni nic otevreno. Mela jsem radost ze alespon do jejich zahrad se da dostat. Usadila jsem se u svatynky s vytesanym Buddhou a snidala. Prisel se na me podivat mistni buzek. Krasne cernobile kote chvili zvedave cenichalo kolem, pak se nechalo nalakat na toastovy chleba (z nejakeho duvodu je tu velmi sladky), posnidalo, umylo si hlavu, spokojene zamrucelo a slo pryc. Myslim ze jsem byla mistnim bozstvem schvalena.

Zacalo se rozednivat. Prisla jsem k dalsi recea snazila se najit muzeum asijskeho umeni. To se mi sice povedlo, ale nebyla tam jedina informace v anglictine takze ani nevim kdy otviraji. Podle mapky jsem sla na jih k jedne dvatyni a ciste nahodou po ceste potkala jinou (to se tu stava celkem bezne rekla bych). Nejdriv jsem byla prekvapena obri skulpturou ve vchodu. Trochu mi to pripomelo scenu z filmu Paprika kdy se profesor stane kralem pruvodu a kolem sebe na voze ma ty nejzvlastnejsi figury. Ani se to neda moc popsat, ale vyfocene to mam. Pak najednou skrz drevenou branu, pres uhrabany, bily pisek pribehl pan v leskle sportovni souprave s napisem nike. Oprel se o kolena, rozdychal se, rucnikem, ktery mu splyval kolem krku si utrel zpocene tvare a s velmi vaznym vyrazem vesel do vnitrni svatyne. Z kapsy vytahl par drobnych, vhodil je do pokladnickz, zazvonil na zvon a zacal se modlit. Nemohl tam byt ani tricet vterin. Kdyz vysel ven, vazny vyraz zmizel, pan se podival na hodinky a odbehl pryc. Nevim proc me to tak zaujalo. Dovnitr jsem nesla. Sedla jsem si a chvili se divala kdo vchazi. Par kravataku, holka v uniforme, pani s miminkem, pubertak co si s drzym vyrazem zapalil jen co vylezl ven a nejsem si jista jestli kdyz se rozhlizel tak uvazoval jestli ho nikdo vidi kourit nebo vyjit z chramu.

No nic, je pul osme, sraz mam az v jedenact a premyslim co budu delat. Mam strasnou chut na cigarko (debilne dobre udelana reklama na Marlboro Blast) a ani to nestopji tolik kolik jsem se bala ze bude (370 yenu). Uvidime, treba vydrzim. (spoil: prave jsem v kavarne v Kyotu a zapaluju si dalsi z tech uzasnych trubicek smrti :D) Kdyz sem by se to tak hodilo! Jsem na spici ostruvku, koukam na brodici se volavkz a probouzejici se mesto. Je krasne.

Prochazela jsem se dal. Skrz dalsi chram, kde jsem si porad pripadala velmi nepatricne, skrz ulicku kde by mel byt tradicni trh, ale vse vypadalo jeste dost zavrene, skrz obri dopravni tepnu. Uz jsem nevedela co bych, protoze k mori se mi nechtelo, tak jsem vyrazila k nejblizsimu zvyraznenemu bodu na mape. Mela to byt nejaka spesl vila, ale krom par stromu a domecku jakych uz jsem dnes videla plno jsem nenasla nic. Radsi jsem se vydala na zpatecni cestu.

malem jsem to bistro minula, ale velika fotka misky s jidlem a napis 280 yenu me donutil vratit se k nemu. Myslela jsem ze to bude polevka, ale nebyla. Na dne hromada ryze, na ni sklenene nudle s cibuli a na vrsku na tenko nakrajene hovezi (nebo tomu mam alespon v planu verit, protoze tip cislo dve by byl drztky) a kostky tofu. No bylo to obyc bistro s obyc jidlem, ale citim se zcela zasycena a jeste jsem k tomu dostala hrnek s vychlazenym zelenym cajem. Ukazalo se ze casu jeste porad fura a ja neodolala. Chtela jsem se vratit do sveho spaciho parku (jedine misto kde jsem videla zachody) a koupila jsem si plechacka a krabicku. Pivo s nazvem Asahi je velmi osvezujici a lehke a ty ciga jsou genialni. Oni maji ve filtru kapsli s prichuti. Kdyz se kouri normalne jsou lehce mentolove, kdyz se zmackne filtr je to jako kourit antiperle. Vubec se nedivim ze v takovem horku maji tak obrovskou nabidku mentolek. A jeste jeden rychly zapis, ale je to trochu nechutarna. Pod kazdym z komarich stipancu se zacina delat cim dal napadnejsi zlutozelena vrstva. Mam takovy neprijemny pocit, ze budou mit tendenci hnisat. To bude legrace.

Za pet jedenact jsem byla pred hostelem a cekala. Za pet pul dvanacte uz jsem si rikala ze pujdu zjistit co se deje. Vzhledem k tomu ze check out  byl v jedenact tak neco evidentne nebylo ok. Presne v pul se vyvalili ven rozespali, rozcuchani a s vecmi jen chaoticky sbalenymi. Aha, takze zadna krize, jen proste zaspani. Bylo uz pekelne vedro, ulice plne lidi a smogu kdyz jsme se tahli smerem nadrazi. Musim rict ze tenhle napad jsem vazne ocenila. Za skrinku jsme zaplatili kazdy asi 320 yenu a nemuseli cely den nosit tezkou batozinu.

Nasim cilem byly chramy, ktere jsem videla uz rano, ale bohuzel se o nich nemuzu moc rozepsat ani ted. Videla jsem jen o jeden vic a byl stejny jako ty predchozi. Nejvyssiho stojiciho, dreveneho Buddhu jsme budminuli, nebo bzl v te budove pod plachtou. Nebyla jsem si jista jestli s nimi chci jeste jednou obchazet to co uz jsem videla, protoze uprimne, ve Fukuoce NIC neni! Az pak mi nekdo rekl ze to neni jen muj dojem. No nakonec jsem s nimi sla, protoze zamirili k mori a k jednomu (podle mapz) peknemu parku.

Uz po chvilce jsem zacala byt uplne mrtva. Zlobila jsem se na sebe ze nic nevydrzim (jeste vic kdyz mi rekli, ze je to pochopitelne vyhledem k tomu ze kolik jsem toho uz za dnesek nachodila... priste nereknu nic i kdybych mela padnout na cumak!). Udelali jsme pauzu v parku, ja si lehla a okamzite usnula. Katka pry taky, ale to mi na spokojenosti nijak nepridalo, je to precijen porad jen holka. Ondra nas probudil a slo se smer more. Nikomu z nas se ta ctvrt nelibila. Japici jsou sice uzasne cistotni, ale krasny a vonavy pristav proste nedokazou zaridit ani oni. Ale park byl vazne hezoucky. Velke jezero, okolo stromy a bezecka draha a na vode dva ostrovz spojene mustky. taky se tam ale dala videt ta osklivejsi cast Japonska. Ve vsech rozich byly z lepenky a igelitu postavene stany. Katka vypravela ze bezdomovcu je tu docela hodne. V Tokyu pry se kolem noveho roku vytvori v parcich cela stanova mesta. Pracovni smlouvy jsou uzavirany vetsinou do konce roku a kdyz vyprsi, hodne lidi prijde nejen o praci, ale i o firemni byt. Uvah o zvlastnostech japonske mentality se uz asi nezbavim.

Na jednom z ostruvku jsme si zase dali pauzu. Ted me tak napada ze v mem chabem popisu to tak nevyzni (vubec), ale mezi jednotlivymi zastavkami ubehlo more casu a spousta kilometru osoupanych podrazek. Musim poradne udelat mapicky aby to bylo videt. No nicmene jen co jsem si lehla tak jsem (necekane) usnula. Kdyz jsem byla probuzena, citila jsem ze neco neni dobre. Motala se mi hlava, sucho v puse a jeste lepkavejsi pot nez predtim. Rekla bych ze jsem mela teplotu, ale v tom vedru tezko rict. taky jsem si vsimla ze jsem se s temi stipanci pletla... Dalsi nechutna vsuvka. Nezhnisaly, udelaly se na nich epesni puchyre. mam pocit ze uz se mi to jednou stalo, ale nemuzu si to vybavit. Cela lytka mi zrudla jakoby tezkou slunecni spaleninou a mam kliku ze se mi to stalo jen na nohou. Kazdy krok bolel jak byla kuze napjata a kotniky mi otekly na dvojnasobek. Ja to hloupy telo tak nesnasim! prozetim konec nechutne vsuvky.

V pul devate jsme meli jet do Kurume kde bydli Katcina kamaradka Saori, coz je asi jediny duvod proc jsme do Fukuoky jeli. Ondra chtel jet zpatky na nadr metrem a my dve ne. Tridni (no spis financni) rozdily se zacinaji pekne projevovat. Snad se vsechno v budoucnu vyresi takhle snadno. O. sel na metro (nakonec jel busem) a my na prochazku. Tak nejak za hodinu jsme to usly a pekne si pokecaly. U skrinek jsme byly prvni. Chtela jsem si na chvili lehnout, ale mistni policajt nam nedovolil nejen to, ale ani sedet na baglech. Dost dementni vzhledem k tomu ze tu nikde nejsou lavicky.

Ondra se s rozsafnou naladou dokodrcal s deseti minutovym zpozdenim, ale me bylo nejak vsechno jedno. Bylo mi notne zle, hlava jak strep, pochopitelne jako vzdy v teple uzeh. Je sice uzasne ze se nedokazu spalit, ale nez si zvyknu, ze moje 3 deci vody za den nejsou dost tak to chvili trva. A jeste odbocku... Vsimla jsem si ze se tu desne laduju. Nejen ze jim kazdy den, ale jim i vickrat nez jednou! A to ne proto ze bych musela, ale protoze mam hlad a dokonce i chut! Kdyz clovek nedela nic a jen sedi u compu je to dost jine nez kdyz se cely den hybe. Zpet na nadrazi Fukuoka. Vlekla jsem se jako zombie a tech deset minut nez prijel vlak jsem se musela odlozit v kuracke budce (coz je na nadrazi casto jedine misto, kde se da sednout, cemuz vazne nerozumim).

V Kurume za pul hodiny. Saori na nas uz cekala. Vypadala tak jak uz japonky vypadavaji. Mrnava, tmave vlasz, kulaty oblicejik a tak roztomila ze byste ji chteli do postele (jako plysaka samozrejme!). Venku cekal jeji tatinek a odvezl nas k nim. On i jeho zena byli moc mili a i kdyz jedine co jsem chtela bylo upadnout a uz se nevzbudit, nebyla jsem schopna odmitnout jejich pozvani k veceri. Nerikam ze jsem cekala primo stul plny sushi, ale ze to bude pizza bych fakt asi neuhodla. Musim ale priznat ze byla supr. Domaci, s krupavym testem a hromadou ingredienci na vrchu. Saori mluvila celkem slusne anglicky a oba rodice se hodne snazili. Zvlastni ze pres jejich spatnou gramatiku (o prizvuku nemluve) meli rozsahlou slovni zasobu. Jeden priklad: dat spravne poradi slov ve vete se jim nepovedlo snad nikdz, ale slovo chmel pouzili uplne z patra. Po jidle jsem si dala sprchu, umyla si vlasy a citila se naprosto bajecne. Ono kdyz je clovek dva dny bez vody, venku kolem 35 stupnu a spi venku, tak smrdi jak pes.

Vyhradili nam Saorin pokoj ktery mel podlahu celou pokrytou futonem pro nas tri. Usnula jsem snad driv nez jsem si lehla. Zase se mi zdaly priserne sny, ale tak me napada ze co jsem tady, tak jsem se ani jednou nevzbudila skutecnym strachem a ani jednou se mi nezdal ten odporny sen, co se mi leta zdava vlastne asi kazdou noc.

(Tohle bylo fakt dlouhe, priste se pokusim mit kratsi dny :D)