Den zacal lehkym zmatkovanim. Vystoupily jsme v Niite. To byl sice puvodni plan, ale ve skutecnosti vubec nedaval smysl. Nejak si nedokazu vybavit proc jsme to tak chtely. Nejezdi tam totiz shinkansen, musi se chytit mistni vlacek a odjet do Nigaty, kam by nas dovezl i spaci vlak ze ktereho jsme tak ve spechu vyskocily. No nevadi. Podle Katky Ondra rikal ze v Nigate je krasny zamek, tak jsem si ho chtela prohlednout. Katarina zase chtela zpet a taky na internet, tak jsme se rozdelily. Zjistila jsem ze info box otevira az v deset, takze co s hodinou casu. Nenasla jsem v okoli jedinou mapu, tak jsem to vzala hlavnim vchodem a doufala ze bud potkam plan mesta nebo v lepsim pripade neco zajimaveho. Ulice byla dlouha, rovna a brutalne nudna. Koupila jsem si baterky do fotaku. Mela jsem sebou sice dvoje nahradni, ale ani jedny nesly nabijet Ondrovou nabijeckou, coz sice vubec nechapu, ale co se da delat.
Po dvaceti minutach chuze se lehke mreholeni zmenilo v brutalni slejvak. Pokusila jsem se na krosnu nandat plastenku, ale vubec mi to neslo. Mozna i proto ze neni kalibrovana na pridavek karimatky a deky nahore. Nakonec bych si /jako vzdy/ nejak poradila, ale najednou vedle me se skripenim brzd zastavilo autocko, vzskocila z nej japonecka a i kdyz neumela ani slovo anglicky tak me presvedcila ze si mam sednout dovnitr, ze me odveze. Confusion spell zafungovalo stoprocentne a prekvapive se mi pres jeji nikdy neustavajici zvatlani /kdy se nadechovala, to nevim/ povedlo vysvetlit, ze bych rada zpet na nadrazi. Mluvila jsem na ni anglicky, ona japonsky a jedine co jsem pochopila ze se jmenuje Tina /Tima?/. Odvoz to byl perfektni a ja jsem ji velmi vdecna ze jsem se mohla vyhnout vetsine deste.
Kdyz se konecne otevrely informace, dostala jsem mapu a mistniho pruvodce. Ani v jednom nebyl zminen zadny uzasny zamek.Akorat par chramu, vyhlidka na more a dobre jidlo. Myslela jsem, ze proste prehanel, ale pak jsem zjistila, ze to Katka popletla a uzasny zamek neni v Nigate, ale v Nagoyi. Po dvou zbytecnych hodinach v nudnem meste jsem chytla vlak do Tokia a odtamtud zpet do Kyota. V Tokiu na nadrazi jsem si za 1000 fufnu koupila bento box. Bylo jich tam strasne moc a ja si vybrala hlavne podle toho ze melo v sobe hromadu velkeho cerveneho kaviaru, ktery miluju. Jinak jsem si pochutnala na ryzi /to se asi dalo cekat/, jeste necem ryzovem, fazolich, houbach, necem co melo urcite za zaklad ryzi, jinych houbach, trosce fazoli, ryzi a jako zakusek byla dyne a neco z ryze.
Co jsem tak po ceste koukala, tak prselo vsude. Nekde mene, nekde vic. V Kyotu lehce poprchavalo, do srazu dve hodiny, idealni cas zacit s mistnimi chramy. Jen co jsem vylezla ze stanice, spustil se lijak. Bylo jasne ze za par minut to prtejde, ale nechtela jsem mit promocenou krosnu, takze internet. Kdyz jsme se srazili, bylo rozhodnuto jit se podivat na nejaky most kousek od chramu, ktery jsem fakt chtela videt. Byla uz tma, ale po nadvori se dalo projit se. Zacalo zase prset a my se rozdelili. Ondra smer hotelovy pokoj s futonem, my smer hory a reka, kde jsme doufaly najit nejake lepsi misto na spani nez posledne. Kupodivu se nam dost zadarilo. Spat v desti v lese by nebylo nic moc. Dest je tu sice jako tepla sprcha, ale zase jak je vlhko tak nic neuschne... A ten smrad.
Kousicek od mostu jsme narazily na rybarske pristresky.Jednoducha drevena konstrukce ze dreva se strechou z vlniteho plastu, z jedne strany kryta drevenou zdi a z dalsich dvou prirozenou barierou kopce, nam poskytla skvele, suche hnizdecko. Povedlo se mi Katku presvedcit ke koupani. Reka tekla dost rychle a vypadala /po tme/ dost ciste. Bylo to fajn, ale moc od brehu jsme stejne nemohly kvuli rasam. Chvili jsme pak jeste sedely, popijely pivo, koukaly na reku, kde probihal nejaky ritual s lampickami ovesenymi lodemi a ohnivou show a nevim jak Katka, ale ja byl strasnem, strasne moc spokojena
Proc mi pripada ze jsem tadz nejaka moc spokojena... Je to sice hrozne fajn, ale jsem zvedava spis cim to je. Takhle casto jsem se dobre necitila od te doby co jsem se vratila z Portugalska a zacala bydlet se Stoupikem. Rekla bych ze jen tim samotnym Japonskem to neni... Nevim, je pozde na nejake hlubokomyslne uvahy, treba na to prijdu jidny.
Žádné komentáře:
Okomentovat