1) Tohle si pisu hlavne pro sebe... nic si nepamatuju a chci to mit zapsane a chtela bych si i v beznem provozu psat denik (pani doktorka by si to prala), tak se tu na to trenuju
2) Jsem prase a pokud to nekdo neopravi, bude tu spousta gramatickych chyb. Nemam cas to po sobe cist takze nejspis neodfiltruju ani ty nejvetsi hrubky (specialne neumim podmet/prisudek, me/mne, s/z a carky... jestli to nekomu vadi... blby, nikoho to cist nenutim :) ). Mozna budu mit casem chut udelat neco se stylistikou, ale ted to prepisuju ze sesitu tak jak jsem to po vlakovych nadrazich a pri obedovych zastavkach napsala.
3) Az budu mit chvilku chtela bych do textu pridat odkazy pokud se mluvi o necem zajimavem, zatim neni cas na vsechny
4) je to muj pohled, ktery nemusi byt objektivni ani pravdivy
5) komentare jsou vitany :) fotky budou az se vratim, proberu je a upravim
6) chtela bych udelat co den to zaznam, pokud bude nejaky den moc kratky, scucnu je
7)budu si de;at co chci :D
Den 1
Dovolena nemuze pokazde zacit skvele. Mela by, ale nejde to. Bylo kolem poledne kdyz jsem se probudila s desnou kocovinou, nevyspala, zranena a s pocitem ze ty plice uz nikdy nezacnou fungovat. Nalada na bodu mrazu.Sprcha, drogy a kafe trochu vylepsily situaci. Nastesti jsem mela vsechno sbaleno a pripraveno a kdyz me mama vyzvedla mohlo se hned jet. Po ceste na letiste jsme si dokonce stihly dat obed
Prijela jsem vcas (o dve hodiny driv) a byla jsem tam posledni. Vsechno probehlo az prekvapive hladce. Nebyl problem se zavazadly, s odbavenim, s odletem, s nicim. No holt vysokonakladovka.
V letadle jsme se pohodlne usadili a moji spolecnici stravili vetsinu letu hranim her na televiznich obrazovkach umistenych v operadle sedadel pred nimi. Moje pochopitelne nefungovala.
V Dubaji na letisti byla priserna zima. Pilot sliboval 36 stupnu ale v klimatizovanych halach nemohlo byt vic nez patnact. Taky me docela zklamalo kdyz nas nikdo nenutil mit na sobe satek. Byli jsme predem varovani ze ho budeme muset mit a ja se tesilajak ke sve dlouhe cerne sukni a dlouhemu cernemu tricku budu mit na hlave dlouhy cerny satek. Nakonec se letiste ukazalo jako velmi kosmopolitni. Vsude lide z celeho sveta (vcetne tibetskeho mnicha v oranzovem rouchu a cinskych teniskach), kycovite suvenyry, drahe obleceni a elektronika.
Z Dubaje se nedalo krom ranveji zahlednout vubec nic. Strasne nudne letiste, strasne nudne dve hodiny cekani, ozivene jen tim ze se nekde spustil alarm, ktery vriskal dobre dvacet minut.
Jestli nam pripadalo ze prvni letadlo bylo luxusni, tohle byo dvakrat takove. Jidlo supr, pohodlicko a stihla jsem se podivat na Posledniho vladce vetru (sracka, strasna sracka... ctyri hvezdicky a to jen ze jsem na to koukala v letadle :D) a kus Undiny. Pritom puvodni plan byl precist si co nejvic z pruvodce. Ubehlo to nejak rychle. Najednou tu bylo Japonsko.
Na letisti se vsechno zvladlo. Kufry se neztratily, rail pass se zaridil, hostel se nasel a doprava taky. Zda se ze tu vsechno vazne bude strasne drahe (noc v nejlevnejsim hostelu 2700 yenu. jizdenka tam 1000 yenu), snad se povede i setrit. Doprava nebyla tak slozita jak jsem se bala, vsechno je popsano i anglicky, japonci vypadaji velmi normalne, par obleku, par uniforem, zadne extravagance. Jsem zvedava jak se projevi dal. Zatim jsou velmi mili, ukazuji nam cestu, uklaneji se nam a porad se usmivaji. Diky jednomu panovi jsme hostel nasli snadno. Ted lezim s Katarinou na jednom futonu a Ondrej se nejspis taky uklada ke spanku ve svem evropsky zarizenem pokoji.
Po sprse a nejakem tom jidle je jednomu hned lepe, ale cesta byla vazne dost vycerpavajici.
Žádné komentáře:
Okomentovat