Dele jak do peti spat nevydrzela, tak jsem vstala s ni. Posnidaly jsme jen par metru od naseho /jak rika Katka, hororoveho/ nocleho a unava probdele noci nas zmohla. Mramorove lavicky se zdaly byt nadychanymi perinami. Nespala jsem uplne natvrdo a kdyz se ten typek zastavil krok ode me, byla jsem hned vzhuru a posadila se. Byl vlastne docela hezky, vysoky, stihly, siroka ramena... to ale s timhle vypravenim nema nic spolecneho. Snazil se se mnou velmi intenzivne konverzovat, odkud jsem /vzdycky prvni otazka/, kam jedu, kde uz jsem byla a tak. Z cista jasna vypalil "ju ar very bjutiful, ju haf very bjutiful tits." Prekvapko. To uz jsem se snazila nejak vzbudit Katku aby mi nejak pomohla, ale byla moc daleko, tak jsem se jen snazila mluvit co nejvic nahlas. Chlapec mi zacal vysvetlovat ze jestli nemam penize, tak muzu jit k nemu a tam uz to nejak vyresime. To uz mi moc zabavne nepripadalo, tak jsem nasadila vyraz "otravujes, koukej vypadnout nebo se ti neco moc oskliveho prihodi". Je fascinujici jak tenhle ksicht zabira. Jednou me zachranil pred nakladackou od stokiloveho spartanskeho retarda.
Opruz vysmahl, Katka se probudila Ondru jsme nakonec nasly. System sejdeme se v jednu, ve dve nebo ve tri sice docela funguje, ale snad vzdycky nekdo ceka. jelo se na vylet.Chteli jsme si prohlednout zamek v Himeji, prvni pamatku v Japonsku zarazenou na seznam svetovych pamatec UNESCO v roce 1993 /pridali se do programu az v toce 1992/. Vetsina zamku byla za valky znicena a kdyz je staveli znova tak ala potemkinova vesnice. Je to samy beton a ma to udelane jen exteriery. Tenhle je puvodni nekdy z prelomu 16. a 17. stoleti. Z pruvodce jsme vycetli, ze na nem probiha rekonstrukce, ale ze ma leseni jen z jedne strany a dovnitr se da. No nebylo to uplne tak. Leseni bylo vsude, ale alespon zahlednout se skrz to dal. Pristi rok uz na nem bude postaveny hangar pod kterym budou prace probihat. Do nekterych vedlejsich budov se dalo, ale nebylo to uplne ono. Docetla jsem se ze omezeni vstupu plati az od letosniho dubna... Jasne. Taky to mohlo rovnou zacit platit den pred nasim prijezdem. Ve meste me nakonec nejvic zaujal jejich maskot Shiromaruhime, ale ja mu rikam Pizduch.
Po navratu do Kyota se konecne dostalo na Ondrovo tak strasne opevovane manga muzeum. No nevim, zas tak uzasne to nebylo. Zabavne mi prislo ze hned u vchodu byla vystavka s figurkami. Mohlo jich tam byt tak tricet a mezi nimi ta jedna jedina kterou mam /coz mi pripomina ze jsem ji pri stehovani zlomila salu a musim ji opravit/. Jinak z muzea mam velmi rozporuplne pocity. Popisky v anglictine byly rozhazeny celkem nahodne, 1000 obrazku mike byla nuda, expozice s nejlepsimi kousky letosniho roku byla fajn /obzvlast Vinland saga vypadala hodne dobre/. Hlavni sal zabirala obri knihovna s mangou podle roku vydani. Bylo pekne kouknout se co se delo v roce meho narozeni, ale nic z toho se mi nelibilo. Navic vsechno v japonstine. Centralni prostor zabirala zajimava vystava o historii a tvorbe. Videosekvence zacinajici prazdnym papirem a koncici hotovou strankou byla doslova fascinujici. Nejvic me prekvapilo jak se dela pozadi. Misto aby se kreslilo rucne, vystrihne se z predtistenych folii treba linearni gradient a nalepi se. Navic se dnes uz spousta veci dela na pocitaci. A to bylo cele slavne muzeum. Ano, vepredu byla sice sekce s nejaponsky psanou mangou, ale zacetl se jen Ondra. Asi bych byla vic nadsena z muzea anime /kteremu tady venovali jeden panel/.
Ondra mel porad svuj hostel a my chtely konecne zkusit sleeper train. Katka totiz zjistila, ze kdyz clovek nechce postel, za kterou se musi priplacet, tak se na nej listky nerezervuji a proste se tam prijde v 0:05. Casu bylo spousta a ja neodolala volani mangakissa a trochu ho tam zabila. Je velmi zabavne ze se porad snazim setrit za ubytovani a pak si sednu na net a zacvakam 2000 jeniku.No nevadi, zivot je otazka priorit.
Na nadru jsme cekaly uz pul hodiny predem, ale vlak, jako vzdycky, prijel na minutu presne. Kazda jsme zabrala dve dvojsedacky proti sobe. Zabalila jsem se do deky /klimatizace zas jela naplno/ a sla spat. Ve vagonu bylo celou noc rozsviceno a jak se nam najednou hodil balicek z Emiratu kde byla i spaci paska pres oci.
Žádné komentáře:
Okomentovat