1) Tohle si pisu hlavne pro sebe... nic si nepamatuju a chci to mit zapsane a chtela bych si i v beznem provozu psat denik (pani doktorka by si to prala), tak se tu na to trenuju
2) Jsem prase a pokud to nekdo neopravi, bude tu spousta gramatickych chyb. Nemam cas to po sobe cist takze nejspis neodfiltruju ani ty nejvetsi hrubky (specialne neumim podmet/prisudek, me/mne, s/z a carky... jestli to nekomu vadi... blby, nikoho to cist nenutim :) ). Mozna budu mit casem chut udelat neco se stylistikou, ale ted to prepisuju ze sesitu tak jak jsem to po vlakovych nadrazich a pri obedovych zastavkach napsala.
3) Az budu mit chvilku chtela bych do textu pridat odkazy pokud se mluvi o necem zajimavem, zatim neni cas na vsechny
4) je to muj pohled, ktery nemusi byt objektivni ani pravdivy
5) komentare jsou vitany :) fotky budou az se vratim, proberu je a upravim
6) chtela bych udelat co den to zaznam, pokud bude nejaky den moc kratky, scucnu je
7)budu si de;at co chci :D
Den 2
V noci se stridalo proserne vlhke horko s mrazem (to kdyz se zrovna zapla klimatizace). Ani jedna z nas nespala klidne, obe jsme se probouzely, hazely sebou a mluvily ze spani. Katce se zdalo ze mela rande se synem Yassera Arafata. Ja se v jednu chvili s hruzou zvedla a zacala se oblekat protoze jsem byla presvedcena ze jsem v Praze, nekde jsem se opila, nechala se zatahnout do cizi postele a je prvniho zari takze musim spechat domu abych stihla prvni skolni den.
Kupodivu se nam povedlo uplne v pohode vstat, dosli jsme si koupit snidani a pak vyrazili na nadrazi. Uz nam platil rail pass, takze zadne utraceni za dopravu. Zorientovat se v metru nebylo uplne snadne, ale vsichni byli strasne ochotni a vzdy nam dobre poradili. V nekolika pripadech nas dokonce dovedli az tak kam jsme se potrebovali dostat. Neni pro me snadne prizpusobit se vsem tem usmevavym lidickam. Staci se na ne jen kouknout a uz se jim detsky kulate tvaricky roztahuji usmevem. Po dvou prestupech jsme se dostali na stanici Tokyo a dalo jen trochu prace nevystoupit v Akihabare pres kterou se jelo. Hlavniho mesta si jeste uzijeme.
Zamluvili jsme si listky na sinkansen a za chvili uz frceli. Ondrej se snazil zjistit nasi rychlost, ale pri 411 km/hod to jeho GPS prestavala byt schopna pocitat. Trvalo dlouho nez se vyjelo z mesta tvoreneho hlavne nizkymi, dvou a tri patrovymi domky choulicimi se k sobe jako hejna vyplasenych housat. Sem tam mezi nimi cnela seda, nudna noha panelaku z nichz nektere mely urcite pres tricet pater. Kdyz uz bylo Tokyo konecne za nami, zacala se kolem roztahovat Yokohama. Prechod mezi nimi byl prakticky neznatelny. Obytne ctvrti se tahly kilometry a kilometry po obou stranach trati a az v dali se z mlzneho oparu zdvihaly hory. Po nejake dobe mezi domy zacala prosvitat policka ryze a keriky s cajem, jinak se nic nezmenilo. Prestoupili jsme v Shin Osace a cely zbytek cesty jsem prospala.
Byla jsem probuzena az kdyz hlasili 'brzy budeme zastavovat ve stanici Hakata'. Katarina tu ma nejakou kamaradku, kterou se nam ale zatim nepodarilo kontaktovat. Po chvili zmateneho pobihani jsme nasli informace a nechali si ukazat cestu k hostelu. Dosli jsme k nemu, oni dva si koupili veceri (jak neprakticke nakupovat dvakrat denne), ja si u nich nechala velky bagl a vyrazila jsem pryc. Nejak jsem se od Dory nechala nakazit super uspornym cestovanim a davat 2500 yenu za noc se mi nechce. Navic zitra mame byt u te kamaradky, tak to bez sprchy preziju. Jsem na to ale dost zvedava. Je tu strasne vedro a vlhko a dala bych se zdimat. Ach jo, ta holka mi chybi. Premyslim, ze bych se vykaslala na skolu, pockala do vanoc nez zaplatim dluhy a vyrazila za ni. V Praze me nic krom kocek nedrzi a i ty bych nejak vymyslela. Tak nejak se mi motaji myslenky kdyz sedim v parku a koukam na japiky jak hraji baseball. Jsem najedena, ospala, rana pod obvazem svedi jako blazen a moji nejvetsi starosti je jestli si pujdu lehnout do parku za kere nebo pod most k rece. Proste parada. Takhle bych chtela zit naporad!
Žádné komentáře:
Okomentovat